Rozlúčka s krásnou tohtoročnou jeleňou rujou.

Šel jsem s lovci, ač sám nejsem lovec.
Bylo mi cizí, čím žili a co je vzrušovalo, snád jsem je nékdy i odsudzoval.
Ale bloudil jsem s nimi polem i lesem, brodil se bahnem a šplhel po strmých horských stezkách.
Ve sněhu, mlze, děšti i slunci.
Čekali jsme dlouhé  hodiny na vysokých posedech i v zemních úkrytech, odpočívali v prostých chatách a lesovnách.
Probděli sme noci a prospali dny.

Šel sem s lovci po stopách zvěře.
Nemohl jsem pochopit, jak mohou spojovat lásku k přírodě s lovem, zabíjením.
Hledal jsem sílu, která probudí v dnešním zhýčkaném člověku s otupenými smysly touhu lovce a donutí ho zaměnit pohodlí domova za strasti toulek v drsné přírode.

Šel jsem s lovci a stal jsem se jedním z nich.
Má proměna je dovršena.
Jsem stejně vzrušen, když se blíží zvěž a s ní vrcholná chvíle, kdy lovec proti ní stojí se zbraní v ruce.
Ale mou zbraní není lovecká puška, jen fotografický přístroj.
A zvěř, na kterou zacílím, neklesne k zemi, ale Žije novým životem v mých fotografiích.

Sláva Štochl

Autor: Juraj Žiak